STRAKONICE - 13. května 2015 - 23:53 - Oslavy konce Druhé světové války jsou nepochybně důležitým vzpomínkovým aktem, na který pamatuje i Česká republika už tím, že 8. květen je zákonem ustanoven jako státní svátek. Je přitom na každém občanovi, zda v tento den zavzpomíná aktivně na některém slavnostním shromáždění nebo doma soukromou vzpomínkou, anebo zda se raději odebere s rodinou například na nákupy do některého z hyper – super marketů, či pojedou na výlet.

 Z redakční pošty: Karel Janský

   Také Strakonice si 8. května připomněly události staré 70 let. I když vzpomínka byla důstojná, přece jenom celek tvoří detaily.

   V mnoha městech se oslav ujalo jejich kulturní zařízení, proto důležitou osobou na těchto oslavách by měl být ředitel takového zařízení. Chápu, že Strakonice nemají ředitele svého kulturního stánku zrovna na té nejlepší prezentační úrovni a že je lepší ho na veřejných akcích příliš nevystavovat – jako jediný například neměl ani svou prezentaci na městem pořádané akci "150 dní ve Strakonicích".

   Přítomnost ředitele Městského kulturního střediska ve Strakonicích Františka Christelbauera na Květnových oslavách byla přímo komická. Místo slavnostního oblečení "civilní oděv" a stání vždy někde v ústraní. Chvílemi se bavil rozmotáváním či smotáváním kabelů z ozvučení a nakonec jako uklízeč sám zajišťoval úklid po oslavách skleniček sesbíraných po zemi.

   To je opravdu takový problém zajistit občerstvení na malém stolečku? Ještě že alespoň vykonal dobrý skutek tím, že zbylou vodou z občerstvení osobně zalil městskou zeleň. Chtít po řediteli Městského kulturního střediska, aby se účastnil položení věnců, to by byl asi opravdu velký společenský risk města Strakonice…

   Před rokem 1989 naše oficiální místa naprosto ignorovala jiné hrdiny osvoboditele, než Sovětskou armádu. Co jsem měl možnost účastnit se oslav po roce 1989 na různých místech České republiky, tak mohu konstatovat, že většina řečníků na těchto oslavách věnovala vzpomínku VŠEM hrdinům. Třeba Ostrava si vždy vzpomene na příslušníky americké armády i dalších armád, i když Ostravu osvobodila Rudá armáda. Je podle mne ostudou starosty Strakonic, když vzpomene na oslavách pouze americké vojáky a ostatní ignoruje. Starosta svým projevem podle mne velmi zklamal, opravdovosti jeho slov nepřispělo ani to, že svůj krátký projev četl z připraveného papíru.

   Kdo se alespoň trochu opravdově zajímá o historii, tak ví, že k osvobození tehdejšího Československa došlo ne jednou armádou, ale spojeneckými silami, přičemž každá z nich na sebe vázala značné uskupení nepřátelských vojsk. Bez sovětské armády by nebylo vítězných bojů americké armády a samozřejmě totéž platí i naopak.

   Co mne na projevu ještě zaujalo, bylo to, že vina na současné politické situaci ve světě se klade ultrapravicovým a ultralevicovým silám. Takové tvrzení je hodně nebezpečné, protože odvrací pozornost od skutečných problémů současného světa. Jedná se totiž o příliš zúžený úhel pohledu na dnešní politickou situaci ve světě.

   Budeme-li všechny problémy přisuzovat jenom krajním názorům, může se stát, že nás překvapí fakt, že stojíme na prahu další světové či lokální války – a to se stane právě z nepochopení světové politiky. Tu přitom z větší míry netvoří krajní názory. Světové politické problémy opravdu nejsou tak černobílé, jako předvolební kampaň Strakonické veřejnosti.

   Ovšem klobouk dolů před přítomným zástupcem americké ambasády, který svůj projev přednesl hezky lámavou češtinou a poděkoval v něm VŠEM účastníkům odboje, kteří se podíleli na osvobození od fašismu. Je vidět, že Američané dokáží být nad věcí a umí oddělovat minulost od přítomnosti. Občané Strakonic musí holt vycházet při vzdělávání se v oblasti historie z jiných zdrojů, než z projevů svých představitelů.

   Minimálně jeden projev mi na oslavách chyběl. A to vzpomínka a odkaz od pamětníka a přímého účastníka tehdejších bojů. Již se naskytne jen velmi málo příležitostí, kdy bude možné takový projev uskutečnit, díky jejich vysokému věku. Z jejich úst by vzpomínka s odkazem zněla i tak nějak opravdověji.

   Snad největší ostudou Strakonic bylo ovšem vyzdobení památníku Na Dubovci. Malé vlaječky České republiky a USA působily na mohutných stožárech hodně komicky, a prosím, příště by bylo vhodné je alespoň vyžehlit, aby nebyly tak otřesně zmuchlané! Zároveň se přimlouvám za úctu k památníku i po skončení oficiálních oslav. Je ostudou Strakonic, když už minimálně po hodině a půl po slavnostním aktu byly vlajky sundány – viz přiložená fotografie z té doby. Jsou totiž lidé, kteří přijdou zavzpomínat i mimo čas oficiálních oslav a bylo by vhodné, aby i oni našli památník s hezkou výzdobou.

   Léta je mým velkým koníčkem historie. Aktivně se podílím také na výzkumu událostí spojených s Druhou světovou válkou. Před dvěma roky jsem odhaloval pamětní desku třem příslušníkům naší rodiny, kteří zahynuli v koncentračním táboře. Nejenom tam, ale i na mnoha jiných místech se stává dobrým zvykem, že na podobných oslavách zazní ne Česká hymna, ale Československá hymna. To je můj návrh třeba pro někoho, kdo bude organizovat příští 71. oslavy konce Druhé světové války.

   Když jsme u těch písniček. Co tak na oslavách zahrát ještě mimo hezkých písniček v podání kapely Nektarka například songy v pořadí "Roll Out The Barrel", "It's A Long Way To Tipperary", "Kaťuša", "Kalinka", "Škoda lásky" a další...?  Všechny armády měly své hity.

   Nedílnou součástí oslav byla i ve Strakonicích účast vojáků z místního protiletadlového pluku. A protože jsme uctili památku vojáků osvoboditelů, důstojným zakončením oslav by jistě byla i vypálená čestná salva z ručních zbraní z rukou příslušníků Armády České republiky.

Copyright: Zdeněk Přibyl - FOTOGRAFIK, 2008 až 2015, Všechna práva vyhrazena Na hlavní stranu

Pro objednání komerčních sdělení a reklamy volejte

+420 607 640 368

Reklama - podmínky

***